Ahoj, jsme Velík a Polly.

Náš příběh začal v chorvatském pohoří Velebit, kde nás někdo vyhodil a nechal, ať zamrzneme. Lidi i tak milujeme a nejradši jsme pořád s nimi. Teď už jsme v teple, ale pořád čekáme na to hlavní – na rodinu, která si nás nechá napořád.

  • sourozenci, kluk + holka
  • 7–9 měsíců
  • mazliví, učenliví a stateční
  • k adopci v Praze a okolí
Jak jsme se sem dostali Chci je poznat

Jak jsme dojeli z chorvatských hor až do Prahy

Celkem cca 810 kilometrů. Řídili lidi, my jsme dělali navigaci.

Velebit

Chorvatsko

Les, zima a cizí dveře

Kde jsme se narodili, nevíme. Pan domácí říkal, že nás ve Velebitu nejspíš někdo vyhodil. Lidi to prý dělají.

Noci byly studené a v břiše nám kručelo. Jednoho večera objevil Velík jediné dveře široko daleko. Byla to chata, kde byla na dovolené jedna rodina z Prahy. Polly přišla hned za ním. Dali nám jídlo a pocit domova, tak jsme zůstali.

Pan domácí tam nebydlí a oni byli poslední hosti sezóny. Kdyby odjeli bez nás, nezůstal by tam nikdo, kdo by nám dal najíst. Tak jsme nastoupili do auta.

Gospić

Chorvatsko

Stetoskop je studený

Než jsme vyrazili na dlouhou cestu, zastavili jsme v Gospići, kousek pod Velebitem, u veterináře. Prohlédl nás ze všech stran a dal nám lék proti parazitům. Byli jsme stateční. Skoro.

Taky nám tady koupili přepravku, abychom v autě jeli v bezpečí.

Poljana

Slovinsko

Pár dní se psy

Ve Slovinsku, kousek od Poljany, jsme zůstali pár dní, i se psy našich záchranců. Ještě jsme se neznali, takže došlo i na pár malých šarvátek. My jsme ale nezalezli. Pořád jsme se motali kolem a už se nebojíme ani trochu.

A hlavně jsme byli pořád u našich lidí, ať se pohnuli kamkoli.

Jenže jednomu z našich lidí se tu začala zhoršovat alergie. Bohužel alergie na nás.

Podle tohohle místa Polly později dostala své jméno.

Praha

Česko

Konečná? Ne tak úplně

Po dlouhé cestě jsme dojeli do Prahy. Teplo, plné misky, měkká deka. Skoro jako v pohádce.

Jenže tahle pohádka má háček. Vlastně dva háčky a jedno kýchnutí.

Tady zůstat nemůžeme

Naši lidi by si nás nejradši nechali. Doma to ale nejde.

  1. Velík

    Polly, naši lidi jsou ti nejlepší. Odvezli nás z lesa pod Velebitem až do Prahy.

  2. Polly

    To jo. Jenže doma mají dva psy a jeden si s kočkama moc nerozumí.

  3. Velík

    A jeden z našich lidí je na nás alergický. Kýchá, slzí mu oči… a stejně nás hladí.

Proto hledáme nový domov. Místo, kde zůstaneme napořád.

Nejradši spolu, ale jde to i zvlášť.

Napište našim lidem Nejdřív nás poznejte

Sourozenci na cestě

Dva malí cestovatelé. Pořád u lidí, nebojí se ani psů.

Velík

Velík říká

Jsem Velík, celým jménem Velebit, podle hor, kde nás lidi našli. Jsem kocourek, je mi 7–9 měsíců, jsem ten silnější a průbojnější brácha. Polly je moje menší ségra. Nejradši jsem u lidí – na klíně, u nohou, prostě všude, kde jsou. Jsem moc hravý, hrajeme si často se ségrou, ale nejradši mám, když si se mnou hrajou lidi. Jo, a psů se nebojím.

  • POHLAVÍkluk
  • VĚK7–9 měsíců
  • JMÉNO POVelebit
  • KASTRACEvykastrován

Polly

Polly říká

Já jsem Polly, podle místa Poljana ve Slovinsku, kde jsme si na cestě poprvé protáhli tlapky. Jsem kočka a je mi taky 7–9 měsíců. Velík je můj bratr. Ale nenechte se zmást, já jsem ta chytřejší. Kam jdou lidi, tam jdu já, ale radši svět pozoruji z bezpečné vzdálenosti nebo z okna. Lidi se mnou začali trénovat i různé triky a to mě moc baví. Jsem sice malá, ale statečná – ani psi si na mě nedovolí.

  • POHLAVÍholka
  • VĚK7–9 měsíců
  • JMÉNO POPoljana

Nejradši spolu.

Spolu jsme byli odjakživa, dávno předtím, než nás lidi našli. A takhle bychom to chtěli mít i v novém domově.

Kdyby to opravdu nešlo, zvládneme to i každý zvlášť. Ale spolu je nám líp.

  • 2 sourozenci
  • 1 domov

Fotky z cesty

Lidi nás fotili na každém kroku. Klepněte na fotku a uvidíte ji v celé kráse.

Hledáme rodinu

Z Chorvatska jsme dojeli až sem. Teď bydlíme v bytě, takže už umíme chodit na kočičí záchod. Hledáme lidi, ke kterým budeme patřit. Budeme u vás pořád a moc toho nepotřebujeme. Když máte gauč na spaní a okno, ze kterého se dá koukat ven, úplně nám to stačí. Zbytek dodají lidi, co nás zachránili. Jsme k darování zadarmo, ideálně oba společně do jednoho domova.

Naši lidi za nás nic nechtějí, ani korunu. Jen dobrý domov pro nás dva.

Napište našim lidem

Stačí pár řádků o vás:

  • Kde a jak bydlíte,
  • Kdo u vás žije, lidi i zvířata (psů se nebojíme),
  • Jestli byste si vzali nás oba, nebo jednoho.

Pošleme vám další fotky a domluvíme se, jak se poznáme.

Pošlete e-mail domov@vemsikocky.cz Ozvěte se na Instagramu @rosko.veron
Napište našim lidem